Cukrovka, latinskydiabetes, patří mezi civilizační choroby, která je mezi populací velmi rozšířená. Jde o zvýšenou hladinu cukru v krvi, která vzniká špatnou funkcí slinivky břišní. Slinivka břišní vylučuje hormon insulín, který cukr v krvi udržuje na normální výši. Pokud je nějak poškozená chorobou, nedokáže držet hladinu cukru na normálu a vzniká cukrovka.
Rozlišujeme cukrovku I a II. typu. Cukrovka I. typu postihuje lidi mladšího věku i děti, její příčina není jasná a jde o chorobu celoživotní. U diabetu II. typu, tzv. stařeckého diabetu se setkáváme s tím, že se kombinuje faktor, kdy buňky slinivky zanikají stářím a neprodukují dostatečné množství hormonu udržující cukr v krvi v normě s faktorem špatné reakce těla na inzulín. Souběh těchto problémů pak vyústí ve stařeckou cukrovku.
Jak poznáme, že máme cukrovku?
Většina lidí začne pociťovat žízeň, nadměrně pije, hubne, necítí se dobře. Typická je únava, snadná náchylnost k infekcím, kožní problémy jako opary a ekzémy. Pokud na sobě pozorujeme některý z těchto problémů, měli bychom navštívit svého lékaře a nechat se vyšetřit. Jedině tak odhalíme, zda nejsme další z řady diabetiků.
Co dělat, pokud nám cukrovku zjistili?
Hlavní je dodržovat pokyny svého lékaře eventuálně pokyny specializované poradny pro diabetiky. Je třeba dbát na dostatečný pohyb, životní styl, dodržovat správný předepsaný jídelníček. Nepřecházet infekty, protože i přechozená rýma může být pro člověka s cukrovkou nebezpečná. Je vhodné přečíst si o cukrovce naučnou literaturu a seznámit se s příčinami a důsledky této nemoci.
Závěrem
Nutno říci, že dnešní medicína dokáže lidi s cukrovkou udržet na zcela plnohodnotném životě svých zdravých vrstevníků. Je však třeba spolupracovat s lékaři, vědět, kde máme své meze. Umět naslouchat varovným signálům, kdy nám tělo říká, že už je vhodné si odpočinout nebo zabrzdit v jídle. Dodržovat určitý životní styl se ale dokáže naučit i malé dítě a dospělý o to spíš. Je pouze potřeba dobrá vůle a chuť být co nejvíce zdravý.